Jaroslav Róna
Výstava Průzkumník reprezentuje převážně aktuální dílo malíře a sochaře Jaroslava Róny, které rozvíjí základní tvarosloví, motivy a tvůrčí koncepty jeho velmi dobře rozpoznatelného a charakteristického uměleckého výrazu a rukopisu. Název výstavy zdůrazňuje sondu, objevování a konečně také odhalení poslední tvorby, v níž se projevují vzájemné vnitřní spojitosti, aktualizace a přehodnocení vybraných tematických celků a oblastí. Umělecký projev Jaroslava Róny reflektuje dějiny a vývoj výtvarného umění, včetně autorit, malířů a sochařů, jimiž se inspiruje a nechává je na sebe působit. Zároveň za uplynulé tři dekády získal natolik suverénní výraz a postavení na uměleckém poli, že analogicky vstupuje do dialogu s vlastními díly, navazuje na témata otevřená v minulosti, vnímá je však z odlišné perspektivy, v jiném kontextu a v závislosti na dané zkušenosti a momentálním stavu. Na zastoupených obrazech v mnoha variacích Róna rozpracovává válečné konflikty a jejich důsledky, zpodobení ukřižovaného Krista, nové pojetí zátiší vanitas anebo odlišné představy, perspektivy a hodnoty západního a mimoevropského domorodého světa.
Expresivní výrazovostí a naturalismem Róna předává závazné poselství a společenskou kritiku, konstatuje palčivý stav a problémy společnosti a apeluje na závažnost a následky implicitního nebezpečí. Zdánlivě neslučitelné protiklady se v jeho díle doplňují a posilují – prvek hrozby a naléhavosti námětové a kompoziční výstavby vstupuje do kontrastu s poetikou barevného ztvárnění. K tomu používá ikonografický rejstřík vyzývající k zastavení anebo přímé reakci. V obrazech se objevuje nejstarší a nejbohatěji rozvinuté téma křesťanské ikonografie např. ukřižování Krista. Na smrt v podobě Krista na kříži následuje volné zpracování zátiší vanitas, jímž Róna upozorňuje nejenom na konečnou povahu života, vědomí smrti a zániku, ale i na úlohu a význam hodnot ve společnosti. Návrat k ideálu člověka je zakotven v postavě rytíře ve zbroji jako obrazu vzoru, který třímá v jedné ruce meč na znamení obrany a boje proti nepřátelské invazi, negativním nebo nežádoucím vlivům. Na Rónových plátnech slibují věrnost a oddanost rytíři řídící se kodexem rytířských ctností. Róna připomíná ztrátu společné perspektivy a židovsko-křesťanské víry i tradice. K erozi západního kulturního okruhu přispívají války, odlišnost kultur a náboženství, roztříštěnost a kolize zájmů. V původních hodnotách, tradicích a zvycích se nacházelo ukotvení, dědictví a poznání života našich předků.
Róna v posledních obrazech připomíná autentické materiální a duchovní projevy příslušníků mimoevropských domorodých etnických skupin. Motivuje ho deziluze vůči západní civilizaci a známému světu, který nahrazuje vize krajiny a města. Příklon k mýtům, fantasknímu a magickému světu je odezvou na strach, utrpení, beznaděj, nejistotu a nesvobodu. Není to krajina, na kterou jsme zvyklí. Je to prostor zaplněný nepředvídatelnými formami, krystalickými strukturami, průniky ploch, solitéry působícími jako samostatné plastiky a postavy, stroje nebo stavby. Podoba města je světem za hranicí, vyjádřením návratu k jádru lidství, sestupu v čase na počátek a obnovy řádu domova – známého řádu světa.
